Tento článek pojednává o mozku tak, jak jej neznáme. Nepovažuje jej za hlavní orgán nervové soustavy, dokonce jej vůbec nepovažuje za orgán. Mozek – latinsky cerebrum, řecky encephalon [1] – budiž nahlížen v tomto článku jako dokonalý parazit, tzv. apex predátor z dob před vznikem lidské existence.
Na počátku je potřeba popřít vše, co je nám doteď známé a co považujeme za vědecky podložené, za fakta. Naše vnímání, stejně jako rozhodování a vyvozování totiž závisí na čem? Ano, správně, na mozku. A vlastně i díky tomu se z něj stal natolik úspěšný, nikdy neodhalený parazit. Ovládá naše tělo, řídí naše cíle, sny, touhy. Představuje nám svět, který mu vyhovuje, do kterého nás potřebuje. Svými rafinovanými technikami a chemickými procesy se snaží, a nutno podotknout že zcela úspěšně, docílit toho, po čem prahne každý parazit na světě. [2]
Mozek spotřebovává přibližně celou jednu pětinu energie, kterou tělo získá – to není málo, pro orgán, který představuje přibližně dvě procenta tělesné hmotnosti. Jakým způsobem by mozek docílil tak ohromných přídělů energie bez zbytku těla? Mnoho experimentů potvrdilo, že mozek sám o sobě není schopen přijímat energii z vnějšího prostředí. Na Zemi dokonce neexistuje a nebyl objeven žádný jeho přirozený zdroj obživy. [3] Samozřejmě bychom mohli říci totéž například o srdci, žaludku nebo ledvinách – kde by byly bez zbytku těla? Rozdíl je v tom, že žaludek ani ledviny nemají vědomí, nerozhodují téměř o ničem, a tudíž se nedají kategorizovat do stejné skupiny jako mozek. Mozek = lidské „vědomí“. Je to právě mozek, který ovládá zbytek soustavy za jediným cílem, a to získáním potřebného množství energie, mnohdy dokonce vyššího, než je celé soustavě zapotřebí. Viz mnohé studie o chorobné obezitě a závislostech na návykových látkách, spotřebě cukru a energetických nápojů v moderní době apod., jež jsou nezřídka připisovány tzv. „psychickým“ potížím. [4] Ovšem položme si otázku: Co jsou to psychické potíže? Potíže mozku?
Mozek stimuluje a pracuje s hormony a jinými chemickými látkami – dopamin, serotonin, endorfin a další. [5] A jsou to právě tyto chemické reakce, stejně jako holistické fungování mozku, které před námi dodnes zůstávají skryty pod rouškou tajemství a pravděpodobně je nikdy nebudeme schopni zcela pochopit.
Náhoda? Anebo je plné pochopení nervové soustavy něčím nežádoucím? Něčím, co našemu parazitovi nepasuje či tzv. nehraje do karet? Proč? Chtít po mozku odhalit veškerá jeho tajemství by bylo jako chtít po podvodníkovi odhalit všechny jeho fígle, kterými nás šálí a balamutí. Z jakého důvodu jsou dodnes psychologie, sociologie a obdobné vědy, jež jsou bezesporu naprosto klíčové a nezbytné k plnému chápání fungování mozku a člověka samotného, považovány vědeckou obcí za okrajové sestry jiných věd exaktních? Kdo nesouhlasí, nechť si sám porovná objem zdrojů a prostředků lidstva, který je věnován například na vývoj nových zařízení a vybavení v automobilovém průmyslu, oproti zdrojům věnovaným výzkumu emocí, chemických procesů v mozku a jejich dopadů na ekologii, na lidskou společnost či jednotlivce samotné. [5]
Při podrobném prozkoumání vzhledu mozku není těžké dojít k závěru, že na rozdíl od ostatních orgánů mozek připomíná nežli typickou hladkou svalovinu spíše houbu. [3] Houby (Fungi) jako takové byly v lidské historii dlouho považovány za rostliny. Konkrétně jako jejich podříše Mycophyta. Až s postupem času je všímaví odborníci přesunuli mezi živočichy, jako součást superskupiny Obazoa. [6] Není žádnou náhodou, že mnohé z nich jsou řazeny mezi parazity a k tomu nejnebezpečnější na světě.
Za všeobecně uznávané hlavní rysy parazita jsou považovány především jednoduchost organismu a pozbytí všech nepotřebných částí těla, závislost na jiném organismu (hostiteli) a možnost přiživování se na něm. [7] Jestliže z lidského těla vyoperujeme mozek, před námi zůstane ležet obnažená tkáň houbovitého charakteru, pozbyta dalších, vlastních orgánů, zcela neschopna samostatné existence, čerpající obrovskou část energie z hostitelského tělesa, lidského těla, přesto uvažující, myslící a schopná se samostatně rozhodovat. A to není vše. Tato tkáň je totiž navíc zcela způsobilá donutit svého hostitele, aby ji dále reprodukoval společně s novým hostitelem. Dokonalý mechanismus, který nemá mezi jinými parazity obdoby.
Mozek není obyčejnou tasemnicí (Cestoda), škrkavkou (Ascaris) nebo kokoticí (Cuscuta). [8] Mozek je něčím, s čím se člověk ve své historii nikdy nesetkal. Vysoce efektivní, rafinovanou houbou, která našla vlastní způsob, jak se ukrývat a zároveň zůstávat všem na očích. Jako poslední podezřelý, jako náhodný kolemjdoucí, jako součást týmu. Jestliže jsou všechny oči, uši a smysly napojené přímo na něj, nemusí se zbylého systému hostitele (člověka) obávat a nehrozí mu tak žádné bezprostřední nebezpečí.
Mozek již celá staletí a tisíciletí vede lidskou civilizaci k velmi prostým cílům – konzumaci a reprodukci. Vytvořil vhodné morální kodexy – jako například právní řád, ve kterém není žádoucí ohrožovat či omezovat jiný mozek v jeho parazitaci. Vytvořil vhodné etické normy skrze všechny socio-morfologické skupiny – např. kult rodiny vs. interrupce – jako ideální nástroje pro reprodukci nové generace mozků. A všechny nás uzavřel v jím vykonstruovaném světě – ve světě přirozené evoluce, ve světě nejrůznějších náboženství, v iluzorních teoriích o původu člověka a jeho mysli. Opět mnohými experimenty bylo potvrzeno, že pokud mozek chce, abychom něco viděli, něco slyšeli, něco si mysleli nebo v něco uvěřili, nikdo z nás mu v tom nezabrání. [5]
Nenechte se ovšem mýlit. I mozek, stejně jako jiné organismy, má své skupiny a podskupiny, řády a druhy. Jsou to mozky savců, nervové soustavy obratlovců, hmyzu apod. Všechny jsou přizpůsobeny různým typům organismů, jiným podmínkám pro život. A stejně jako jiné formy života, i mozek, tento dokonalý parazit, predátor, který si kdysi podmanil tuto planetu, má své deviace. [9]
Je to právě jedna z nich, sídlící v mém těle, která mi dovoluje napsat tento článek. Spojit si jinak nespojitelné, odhalit neodhalitelné. Tento deviantní jedinec, který řídí mé tělo a který místo klasické potřeby po konzumaci a reprodukci touží pouze po šíření pravdy o původu a skutečném významu svého druhu.
Naneštěstí ani mně nezbývá, ostatně jako všem ostatním hostitelům, než dělat pouze to, čeho se mu zachce, a proto vás varuji a o celé této pravdě píši.
Neznám řešení a nevím, jak se daného parazita zbavit, zato doufám, že jednoho dne všichni prohlédneme a třeba se nám, i díky tomuto článku, jednou podaří začít se mu dostatečně věnovat a upřít na něj naši plnou pozornost. Rozhodně si ji zaslouží.
Užité zdroje:
1. Britannica, T. Information Architects of Encyclopaedia (2022, August 25). brain. Encyclopedia Britannica. https://www.britannica.com/facts/brain.
2. CREEPY, Robert. Brain: Lost Truth (1534, February 29). s. 787. ISBN 365‑8175-52-1. Dostupné též online: https://www.youtube.com/watch?v=b2pD0B9Rfps.
3. STILL-DUMPLING, Marion. Natural hunters (2020, January 13). s. 1012. ISBN 44-1898-0-1.
4. BOOK, Random. Well Known Facts (1991, July 4). s. 1. ISBN 800-85-800813.
5. TRUTH, General. Let’s Not Talk about That (2022, still today). s. 13. ISBN 77-777-7-77.
6. https://cs.wikipedia.org/wiki/Houby.
7. PUBRICK, Stanley. Symmetry of Parasitism (1999, March 8). s. 2001. ISBN 666-1221-66-6.
8. OBVIOUS, Fact. History of Obvious Facts and their Family (2000, November 17). s. 31. ISBN 13-17-2000-0.