Bydlel jsem kdysi na jedné ulici a na té ulici ležela krabice. Všechno, čím se kdy mohla chlubit, všechno, co na ní bylo hezké, smyly roky deště. Nezůstalo na ní žádné logo ani nápis, neměla barvu, kromě té krabicové. Ležela tam odjakživa. Patřila k ulici, jako k ní patří patník nebo víko od kanálu. Každý kolem ní procházel, nikdo si jí nevšímal. Někteří ji překročili, jiní obešli, ti největší sígři si do ní kopli a občas do ní někdo něco hodil. Pro lepší pocit, pro její ztracený účel.

Ve skutečnosti si té krabice ale vůbec nikdo nevšímal, ne doopravdy, proto by nikoho nenapadlo, že může mít ještě stín. Ojedinělý a vzácný stín.

Ležela pod vysokou zdí a přes den na ni slunce nesvítilo, zato večer, když šli všichni spát, když ulici spolkla tma, rozzářila se nad ní vysoká lampa a zalila krabici jasným světlem. Tehdy za ní, noc co noc, vyrůstal vysoký černý stín. Stín štíhlého člověka. Hrdého a čistého.

Vím to, protože jsem jej viděl.

Byl jsem tehdy vedoucím směny v největším obchodním centru ve městě. Té vysoké zdi, co jí přes den kradla stín.

A každý večer, deset dlouhých let, jsem opouštěl zeď jako poslední. Mým úkolem bylo natáhnout řetěz a postavit zábranu přes vjezd na parkoviště. Starý a unavený, znovu a znovu, jsem se s tou těžkou zábranou tahal.

Až jednoho večera ke mně přistoupil on, stín.

Mlčel, stejně jako většina stínů, a já se ho ze všeho nejdřív bál. Myslel jsem si, že si pro mě přišel, že mě praští přes palici a odvleče si mě s sebou do své temné krajiny noci. Myslel jsem si, že mě unese a udělá ze mě jednoho z nich. Stín.

Jenomže místo útoku nebo rány mi podal svou krabici a za ni si vzal můj řetěz. Natáhnul jej i s těžkou zábranou přes celý vjezd s takovou lehkostí, jako by nic nevážily, jako by každý den tahal těžké povozy. Překvapila mě jeho ukrutná síla.

Nic neřekl, vzal si zpátky svou krabici, položil ji na chodník, na místo, kde vždycky ležela, a sám si lehl vedle ní.

Tam, kde jsem jej vídal dál, každý den, dokud jsem tam pracoval.

A co víc. Jsem si docela jistý, že ta krabice tam leží ještě dnes a že v noci vrhá svůj starý lidský stín.