01.

Colin Stetson –⁠ Reborn

Perfektní intro vykreslující blížící se katastrofu –⁠ nevyhnutelnou, zničující, překrásnou a blyštící se. Takový je Neonový démon –⁠ entita, před kterou není úniku. Nezbývá, než se do něj před samotným koncem zamilovat, užít si ho, nechat se jím pohltit. Není cesty zpět a není kam pokračovat, všechno má svůj konec a nikdo z nás se mu nevyhne... 

02.

Interpol –⁠ My Desire

Interpol je dalším z interpretů, kteří mě provázejí již od dětství –⁠ kytarové riffy téhle konkrétní pecky skvěle dokreslují pozadí kapitoly Argentina a dokonale ilustrují nezřízený, hektický život hlavní postavy, která možná zdánlivě žije svůj dokonalý den, ale ve skutečnosti touží, chybuje a strádá jako všichni ostatní. Nenechte se ovšem zmást, nejedná se o žádného hrdinu, vždy jsem chtěl psát o autentických parchantech a tohle by rozhodně mohl být jeden z nich...

03.

Siamés –⁠ Mr. FEAR

Pan Strach je krásnou alegorií k Panu Jablko. Povídce, do které jsem vtělil jeden ze svých (nepříjemně) běžných strachů. Strach, že vyjdu ven a celý svět se obrátí proti mně. Že upoutám pozornost cizích lidí, kteří můžou být jinak přívětiví a nekonfliktní, a přesto se proti mě spiknou. Jenom proto, že sedím, že dýchám, že jsem. Strach ze ztráty smyslů, z paranoie a z bezmoci vůči systému. Absurdita takového strachu se může zdát směšná, ale jeho síla je skutečná a dozajista provází nejednoho z nás...

​

04.

Tame Impala –⁠ Let It Happen

Slyšíte tu sirénu? Slyšíte, jak se opakuje? Jak naléhá? Představte si, že každý, kdo je poblíž, může slyšet, o čem sníte. Kdo z nás má vládu nad vlastními sny? Kdy jsou to ještě přání a kdy jen ozvěna podvědomí? Velikonoce jsou metaforou krize středního věku a možná tak trochu znovuzrození... 

05.

Gorillaz –⁠ Cracked Island

Gorillaz!!! Moje první originální audiokazeta v mém prvním walkmanu. Od té doby jedeme s Damonem na stejné vlně a jejich muzika mi pokaždé připomene, abych nebral věci kolem zase tak moc vážně. Asi jako kapitolu o parazitickém mozku, jejíž pointa, stejně jako název, je sice nesmysl, ale záleží na tom? Když to tak dobře zní? Mně rozhodně ne a jim už teprve...

06.

Simon and Garfunkel –⁠ The Sound of Silence

Hororová povídka Giovanni z italské riviéry možná není plná krve (a možná je), zato z ní čpí napětí a jinotaj. O zmateném mládí v chaosu a hluku turbulentního světa. Propadnout myšlence, propadnout touze. Není to zase tak těžké, když lidé začnou slepě spoléhat na své zavedené pořádky. Potom mohou zbýt jenom pochyby a nepříjemný hluk... ticha...

07.

Sanah, Igor Herbut –⁠ Mamo tyś płakała

Krátkou lyrickou povídku Pole ječmene jsem samozřejmě napsal v reakci na náhlý a neospravedlnitelný vpád ruských vojsk na území Ukrajiny. Nemám v úmyslu zabředávat do politických diskuzí a nikdy jsem po tom netoužil, jediné, co bych rád, je vyslovit podporu mnohým mým ukrajinským přátelům, kteří mě kdysi bez námitek přijali mezi sebe v pro mě neznámé zemi a kteří se nebáli stát mi po boku, když bylo potřeba. Ale nejenom jim, rád bych poslal (alespoň) slova podpory i lidem, které jsem nikdy nepotkal a kteří musí trpět na následky této nesmyslné lidské zlosti. Ze všeho nejvíc to ale věnuji mému příteli Arturovi, který odjel bránit svou zemi a lidi v ní... ми з тобою

08.

Max Richter –⁠ The Haunted Ocean

Tahle skladba mě pronásleduje již dlouhé roky, stejně jako fenomenální film Valčík s Bashirem, ke kterému byla stvořena. Kapitolu Zombie jsem napsal při jejím nekonečném přehrávání a schválně zasadil do prostředí Izraele (jak mohou napovědět nepatrné indicie) do fiktivního válečného konfliktu... bohužel, několik měsíců po jejím napsání se z fiktivního válečného konfliktu stal reálný a síla onoho příběhu se náhle ještě více umocnila... V povídce nehledám strany, nikoho neobhajuju a nikoho nesoudím, jedná se jednoduše o alegorické vyprávění jedné z mnoha obětí všech válečných konfliktů...

09.

Ben Salisbury, Geoff Barrow –⁠ Runaway / Crash

Povídka Klíště je vzdáleně inspirována pocity z událostí v mé vlastní rodině. Děsivé skladby ze soundtracku k filmu Men sloužily jako hnací motor při sepisu nepříjemných scén a dodnes mi ve spojitosti s „klíštětem“ přinášejí husí kůži. Povídka je věnována mému zesnulému otci a všem lidem na světě, kteří občas nejsou schopni nalézt to správné řešení a sílu pomoci svým nejbližším, a ještě více lidem, kteří přes svou lásku nejsou schopni nabízenou pomoc přijmout...

10.

Yeah Yeah Yeahs –⁠ Wolf

Yeah Yeah Yeahs! Další ze stavebních kamenů mého hudebního života přišli s novou deskou a dostali mě na kolena. Wolf je pro mě neuvěřitelně silná skladba, která stojí za nejednou povídkou a nejedním nápadem. Proč? Vlastně ani nevím. Nevím proč zrovna Ptáček, nevím proč zrovna tahle píseň, ale už je to tak. Byla u toho a pomohla mi sestavit povídku o outsiderce a jejím nenápadném, přesto divokém hněvu vůči... světu?

11.

Of Monsters and Men –⁠ Destroyer

Ufff... velice osobní skladba, velice osobní povídka. Žháře nejspíš zná a nosí v sobě mnoho z nás. Někteří mu dáváme větší prostor, jiní ho zahrabali někam hluboko, svázali anebo umlčeli. Někteří z nás s ním žijeme, sdílíme s ním jídlo, své sny a myšlenky. Sedíme vedle sebe a snažíme se spolu nějak vyjít. Možná nemá žádnou moc, ale zbavit se ho nelze. Žhář je definicí čiré destrukce a závislosti na bolesti, která nám může dodávat pocit života. A ačkoliv je Žhář zlou a nesnesitelnou bytostí, otázkou je, slyšel někdy někdo z nás jeho volání o pomoc? Ne toho svého... ale cizího...

12.

Dawid Podsiadło –⁠ Najnowszy Klip

A zase ten Dawid. První díl Dezizolace –⁠ Bestie se dá číst dvěma způsoby. Je tady Bestie –⁠ zvíře, nemilosrdná animální síla. A je tady :Bestý: –⁠ nej nej nejlepší kémo ^.^ Zábavná povídka o toxickém vztahu, o izolaci, o kruté přírodě. Příběh o drzém kocourovi mi přišel do hlavy během prvních lockdownů a mého každodenního soužití s mým náladovým rudým kocourem Véčkem. Konečná povídka je dost cenzurovaná a osekaná, ale pořád lepší než nic, no ne, šéfíku?

13.

Måneskin –⁠ Gasoline

Italská střela Måneskin mi sloužila jako pozadí pro psaní mimo jiné druhé části Dezizolace –⁠ NPC. Proč NPC? Protože pro Ni jsou ostatní lidé jen nepodstatné postavy její hry. Co je horší? Člověk, který šíří dezinformace, protože jim věří, nebo protože na tom vydělá? Těžká otázka. Ačkoliv jsem se chtěl původně vyhnout stereotypu o manipulativní ženě z kanceláře, která jde přes mrtvoly, pravdou je, že i naše životy jsou mnohdy tvořeny jednoduchými stereotypy a nemá smysl se jim za každou cenu vyhýbat. Neonovému démonu totiž nezáleží na pohlaví, na barvě kůže ani na vyznání. Pouze na zkáze a na perfektní schránce...

14.

IAMX –⁠ Stalker

Třetí část Dezizolace –⁠ Stalker a také grande finale knihy Neonový démon. Nejspíš už od samého začátku jsem tušil, že právě touhle skladbou se tahle kniha musí skončit. Enigmatičnost IAMX, kouzelné charisma a zároveň bolestivý cynismus. Stalker je jedno z mých nejoblíbenějších děl –⁠ opět v sobě skrývá nádheru nevyhnutelnosti všepohlcující zkázy. Drobné náznaky a překvapivé vyústění předešlých dvou dílů vedou k jedinému –⁠ ke Stalkerovi. A kým je vlastně onen Stalker? Přece člověk, kterého Bůh stvořil k obrazu svému...