Přepočítáš si všechny peníze z obálky, schováš je do malého trezoru pod nočním stolkem a zapíšeš si částku i s datem.

Odfrkneš si a začneš si z nohou rolovat dlouhé děrované silonky. Líbí se ti tvoje vlastní nohy. Jsou jako nohy hladké bílé mramorové sochy ze starého Řecka. Bez pupínků, bez chloupků. Jenom pár drobných znamínek schovaných kolem kolen a kotníků, tak abys ještě poznala, že jsi pořád člověk. Že nejsi přelud. Promneš si chodidla i prsty u nohou. Máš je celé zarudlé a namožené od těch neustálých lodiček s vysokým podpatkem. Přemýšlíš, že by sis vzala tenisky. Pro jednou. Jenomže se nedokážeš donutit. Zbožňuješ cítit se sexy a v ničem se necítíš tak sexy jako v krásných střevících s vysokým podpatkem.

Vstaneš z postele, sundáš si halenku s dlouhým rukávem a rozepneš si korzet, pod kterým se rozzáří další mistrovské dílo z bílého mramoru. Ano, jsi krásná a jsi si toho moc dobře vědoma! Stojí tě to spoustu námahy, potu, odříkání a diet, peněz a ozdravných kúr – vypadat takhle božsky. A proto se za to nehodláš stydět, nehodláš předstírat zbytečnou skromnost a moc a moc si toho na sobě ceníš. Ráda se na sebe koukáš, protože pohled na tebe je prostě příjemný. Lahodí oku a šimrá v rozkroku. Ženy i muže.

Bez rozdílů.

Pohladíš si ploché bříško i přírodní kulaťoučká ňadra.

Nedivíš se, že po tobě někteří tak blázní, sama bys bláznila.

Dojdeš do koupelny a zkontroluješ teplotu vody v napuštěné vaně.

Horká.

Opatrně se do ní položíš a tvé tělo okamžitě zaplaví příjemný nával úlevy.

Měla jsi dlouhý den.

A teď si zasloužíš příjemnou koupel, skleničku vína, vonné svíčky a houbičku na svém unaveném těle. Užíváš si to. Užíváš si každý tah, každé příjemné pohlazení.

Zrcadla jsou zapařená párou a ty si příjemně odplouváš někam daleko ve své mysli. Mezi hvězdy, mezi planety.

Zítra brzy vstáváš a stejnak už nemáš na nic náladu.

Ležíš ve vaně plné horké vody a pěny a prohlížíš si svůj profil na telefonu. Je to exkluzivní profil pro exkluzivní společnici, jako jsi ty. Dnešní klientka z motelu není tvoje obvyklá klientela a ty už to stejně děláš jenom občas. Neděláš to pro peníze, to rozhodně ne. Neděláš to proto, že musíš nebo potřebuješ. Děláš to čistě pro potěchu z toho, že tě někdo zbožňuje. Že můžeš mít nad někým tak obrovskou převahu a kontrolu, jakou ti mnohé klientky dávají. Nepotřebuješ dodatečného čuráka, jednoho moc pěkného a silného už máš prakticky kdykoliv si vzpomeneš. Co potřebuješ, je uctívání. Aby tě zbožňovaly, aby žadonily, aby docenily tvou dokonalost.

Ubohé duše.

To podle toho si vybíráš, kdy a s kým si vyrazíš. Podle míry jejich zoufalosti a úrovně touhy po tvém těle.

A upřímně, i když to možná někoho překvapí, tak nikdo netouží tak jako ženy.

Ležíš a přemítáš nad klientkami, které jsi za poslední roky obsloužila. Nebylo jich zase tak moc. Možná patnáct, možná dvacet? Odpočíváš a přemítáš, dokud ti nezačne stydnout voda a dokud nedopiješ skleničku vína.

Zabalíš se do voňavého županu, namažeš si tvář, vyčistíš zuby a vydáš se rovnou do ložnice. Ani se nepřevlékáš, shodíš ho na zem sotva dojdeš do ložnice a lehneš si do své teplé sametové postele, uvolněná a zrelaxovaná.

Měla bys spát, zítra brzy vstáváš.

Jenomže město za tvými okny tak hezky svítí a ty se převaluješ ze strany na stranu.

Musíš myslet na ten příjemný pohled, když jsi ještě před pár hodinami píchala zezadu v zavšiveném hotelu jednu šťavnatou divoženku, na její sténání, na to, jak se pod tebou třásla a jak z tebe celá tekla. Vidíš pod sebou ten velký umělý falus, jak ti trčí mezi stehny a jak s ním zajíždíš do její jeskyňky tam a zpátky a ona z tebe šílí. Poznáš, když narazíš na někoho, kdo by pro tebe udělal cokoliv. Taková je podmínka tvých vstupních pohovorů. Nejsi totiž žádná děvka, která by prostě jenom píchala za peníze. K tobě je zapotřebí se dostat, zasloužit si to. A tahle krásná ztracená duše z dnešní noci, té bys to snad udělala i zadarmo.

Uvnitř tě neustále spaluje jakási neutuchající touha a zároveň slabost vládnout lidem. Vlastnit je, dělat si s nimi, co chceš, prostě být nad nimi.

Stejně jako s Teem.

Čteš v lidských tužbách a choutkách a přesně víš, kdy a do kterého hřebíčku uhodit, aby sis je omotala kolem prstu. To ti vždycky šlo, v tom jsi přirozený talent.

Zítra spolu letíte na služební cestu.

Nemusela bys tam být, nepotřebuje tě. Alespoň ne k práci. Ve skutečnosti celá tvoje pozice je naprosto zbytečná a on by si poradil i bez tebe. Moc dobře to víš. Jenomže on tě nikdy nevyhodí, nikdy tě nenechá jít. Je na tobě závislý jako feťák na heroinu. A fakt, že má ženušku, ti vůbec nevadí.

Proč by měl?

Pravdou je, že ti to tak mnohem víc vyhovuje.

Netoužíš si ho vzít ani s ním mít děti a nebýt jeho ženy, kdo ví, jestli by ho to dřív nebo později nenapadlo. Ne, díky jeho manželce máš ještě větší kontrolu a moc nad ním a nad tím, co se mezi vámi děje. Nepotřebuješ ho vydírat nebo mu hrozit. Je milý a pozorný, i když to po něm nevyžaduješ, zbožňuješ s ním šoustat, líbí se ti jeho pozice, jeho tělo, líbí se ti jeho mužství.

Ale dříve nebo později tě může znudit. Může tě omrzet tvoje práce nebo jeho péro, na tom už tolik nezáleží. A potom bude mnohem jednodušší vyvléct se ze závazků ženáče, i když tebou opilého.

Ohlédneš se ke dveřím, kufry na zítra už máš nachystané, jako vždy. Nenecháváš věci náhodě a máš ráda, když máš všechno předem připravené a naplánované. Stejně jako erotické prádélko a všechny hračky v nich sbalené.

Netrvá to nakonec tak dlouho, než konečně usneš.

Ráno posnídáš cereálie s jogurtem a vyrazíš do předem rezervovaného taxíka, řidič ti celý nadšený pomůže s oběma kufry a potom tě odveze až na nádraží.

Je strašně upovídaný a je ti jasné, že má na tebe zálusk.

Chudák.

Snažíš se být milá, ale zase ne moc. Aby si nemyslel. Jeho chabé pokusy o flirt pokaždé mistrně odpálkuješ a nakonec s úsměvem a jeho pohledem přilepeným na tvém zadku odcházíš s oběma svými kufry rovnou do hlavní haly nádraží.

Všude je plno lidí, protože začala letní sezóna a všichni vyrážejí někam na dovolené nebo za rodinou, zpátky z kolejí anebo na tábory.

Teodor na tebe už čeká na vašem nástupišti. I on je dochvilný a pečlivý. S jiným bys ani nemohla být, jiného by sis k sobě tak blízko nepustila.

Chováte se profesionálně, mile se pozdravíte, nevinný polibek na tvář, prohodíte pár zdvořilostních frází a čekáte na příjezd rychlovlaku.

Nikdy jsi příliš nepřemýšlela nad tím, kam až bys v tom chtěla zajít. Občasné šoustání, žhavé výlety, ano, ale společné večeře, nákupy a děti, to rozhodně ne.

Ne, perfektně ti vyhovuje vztah, který mezi sebou máte.

Na jednu stranu předvídatelný, formální a striktně profesionální.

Na druhou divoký a animální. Bez závazků.

Nastoupíte do vašeho vagónu, je skoro prázdný. Většina lidí na takové vzdálenosti raději létá, než aby si kupovala místa v luxusní třídě rychlovlaků. Jenomže on nerad lítá a tobě to nevadí. Najdete své soukromé kupé a pohodlně se v něm usadíte.

Vlak se s vámi rozjede tak hladce, že to skoro necítíš. Teo za vámi zatáhne záclonku, uloží se do svého koženého polohovacího sedadla a přes oči si dá masku na spaní.

„Nevadí ti, když se ještě na chvíli natáhnu? Nějak špatně se mi v noci spalo.“

„Bez obav,“ utěšíš ho a sama si otevřeš knížku.

Napsala ji nějaká známá reportérka, snad dostala Pulitzerovu cenu, o geopolitice a dalších fádních zajímavostech. Ráda si čteš podobné knihy, tak nějak u nich příjemně vypouštíš a odpočíváš.

Vlak ujíždí malebnou krajinou jako vystřelená střela.

Chvíli mrholí a chvíli zase svítí slunce.

Pálí tě oči od samého čtení, přelouskala jsi celou dlouhou kapitolu a upřímně skoro nic si z toho nepamatuješ. Naštěstí už nejsi ve škole a pamatovat si z toho ani nic nemusíš. Zaklapneš knihu a vyhlédneš ven z okna.

Míjíte pole, lesy, města, dlouhé silnice.

Nic zajímavého se tam ale neděje.

Nudíš se.

A ty nemáš ráda nudu.

Otupující a sžíravou.

Teo vedle tebe nejspíš spí, zhluboka oddechuje, ale nechrápe. Přejedeš mu dlaní po noze, ale nijak to s ním nehne. Prohlížíš si jeho pohupující se tělo a cítíš, jak to na tebe jde.

Nesnášíš nudu.

Nakloníš se až k němu a dál ho hladíš po stehně. Letmo sebou škubne. Nejspíš se probudil, nevidíš mu do očí přes masku na jeho tváři. Takové náhlé probuzení, i kdyby jen z polospánku, je u muže téměř zaručená erekce.

Ohlédneš se, jestli je záclonka pořádně zatažená, rozepneš mu pásek a zajedeš mu dlaní do kalhot.

Čeká tam na tebe jeho teplý, probouzející se pták.

Teo se zavrtí a ohlédne se na tebe přes masku.

„Stýskalo se mi po něm,“ zašeptáš, rozepneš mu kalhoty a stáhneš trenky.

Dřív, než se naděje, už ho máš ve svých ústech a pomáháš mu nabrat jeho plnou sílu a nahnat do něj co nejvíce krve.

Vjíždíte do tunelu.

Klacek už mu stojí k prasknutí, ty mu ho tiše kouříš a slyšíš, jak vzrušeně oddechuje.

„Co když tu někdo vejde?“ šeptá, ale ty na to nedbáš.

Pustíš ho na moment z úst a vzhlédneš k němu. Masku si sundal a zaujatě na tebe zírá.

„Chceš to, nebo ne?“

„Chci,“ přitaká.

„Tak mlč.“ Usměješ se a pokračuješ v olizování jeho napnuté chlouby.

Ani tobě by se nelíbilo, kdyby tě někdo nachytal s ptákem v puse, a tak používáš osvědčené pohyby jazykem, o kterých víš, jak moc ho dokážou vydráždit.

Funí čím dál tím rychleji a ty víš, že se to blíží.

Funí rychleji než vlak.

Zrovna vyjedete ven z tunelu, když v ústech ucítíš jeho horký výron.

Je to tvůj medvídek a ty víš, že když chceš, dokážeš ho udělat během minuty.

Kouše se do ruky a s úlevou ti stříká do úst.

Když z něj konečně všechno vysaješ, narovnáš se, z přihrádky vytáhneš papírový sáček připravený pro ty, kterým se během jízdy dělá špatně a vyplivneš do něj všechno jeho semeno.

Sleduješ ho, jak je celý červený a uřícený.

„Slíbila jsem ti přece, že z tebe na téhle služebce vyšukám duši, nebo ne?“ uculíš se na něj.

„To jsi slíbila,“ vydechne a konečně si zapne zip. „Moc hezky to začíná.“

Víš, jakou moc nad ním máš. Víš, jak strašně je tebou unešený a okouzlený. Nejspíš, kdybys moc chtěla, nejspíš by kvůli tobě opustil i svou ženu.

Jenomže ty nechceš!

Ty chceš jenom šoustat sexy šéfa a čas od času si s ním dělat, co tě zrovna napadne.

Ty si chceš jen trochu užívat.

Proto máš jeden kufr pracovní a jeden pro zábavu. Ještě neví, co všechno sis pro něj přichystala. Ale jsi si jistá, že až se to dozví, bude ti až do konce cesty zobat z ruky. Času budete mít dost, schůzky máte jenom dvě na tři dny. Schválně jsi to tak naplánovala. Aby to mělo cenu a aby to zároveň nevypadalo moc podezřele. Jsi si docela jistá a sebevědomá v tom, že v práci o vás nikdo netuší. Hrajete dokonalé divadlo a o něm si nejspíš každý myslí, že je to nenapravitelný romantik, co by nikdy nepodváděl svou ženu.

Možná, kdybys do toho neměla co říct.

Popravdě ti dal docela zabrat. Zpočátku se pořádně cukal. Jenomže když ty si něco zamaneš, neexistuje jiná možnost, jiná volba nebo cesta. Dřív nebo později získáš, co má patřit tobě. I kdyby ti to mělo trvat celou věčnost soustředěného mixu svádění a odmítání, jako u Tea.

Důležitá jsou načasování.

Vždy a u každého.

Teo si otevře laptop, aby na něm chvíli pracoval, a tentokrát se uložíš ke spánku ty. Ještě vám zbývá pár hodin ve vlaku a on se beztak nejspíš na chvíli vyčerpal.

A potom tichá jízda taxíkem.

A pak konečně hotel.

Samozřejmě pětihvězdičkový a luxusní, sama jsi ho vybírala. Něco na tom je, že tě zápach a lesk luxusu pokaždé zaručeně vzruší. Snad protože jsi na to v mládí nebyla zvyklá, snad protože sis myslela, že v luxusu žijí jenom nádherní lidé. Bohatství, anebo alespoň jeho zdání, dopřává člověku pocit svobody. A svoboda zase probouzí touhu.

Obsluha na recepci tě má za jeho ženu a ty ji v tom necháš.

Jedete výtahem s pikolíkem v uniformě a ty cítíš, jak to v Teovi bublá. Cítíš to už od taxíku. To hrobové ticho. V něm se pokaždé snaží pohřbít něco divokého. Něco vášnivého. Cítíš, jak se k tobě nenápadně přibližuje a kolik sil ho to stojí, aby se udržel. Víš to, dokonce i vidíš přes jeho plátěné kalhoty, jak mu stojí. I ty už se nemůžeš dočkat.

Až vás pikolík doprovodí do pokoje.

Až tam vyloží vaše těžké kufry.

Až mu Teo nechá dýško a až se za vámi zavřou dveře.

Nestihneš se ani pořádně rozhlédnout, když tě zezadu mocně uchopí pod krkem a přitiskne si tě ke svému ztopořenému ptáku.

„Copak se mnou chcete dělat, pane?“ hlesneš.

Druhou rukou ti zajede do kalhotek a ty při jeho doteku okamžitě roztaješ jak kostka ledu.

Zajede ti prsty k poštěváčku a s rostoucím napětím tě opatrně dráždí.

„Kdo jste a kde jste se tady vzal?“ Víš, jak moc ho to vzrušuje.

Líbá tě po obnažených ramenou a dál tě tam dole pomalu, ale silně dráždí.

„Teď jsi moje,“ zašeptá, přehodí si tě přes rameno, jako bys byla jenom kus papíru, a okamžitě se s tebou vydá do ložnice.

Dopadneš na postel tak tvrdě, až to v ní zaskřípe.

Líbí se ti to.

Na nic nečeká, roztáhne ti nohy, klekne si k tobě a narazí si tě na sebe. Máš na sobě červenou halenku, zuřivě ji roztrhá, roztrhá ti i podprsenku a laská tvoje napjaté kozičky, směje se a vzdychá, rozerve ti i silonky a ty mu mezitím nedočkavě rozepneš kalhoty.

Vykoukne na tebe jeho krví zarudlý kašpárek, serve z tebe kalhotky, nedá mu to moc práce a nezbude z nich víc než cár látky.

Chytí tě za zadek, zvedne si tě k sobě a zapíchne ho do tebe jak nejsilněji dovede.

Zavzlykáš a pevně ho obejmeš oběma nohama.

„Silněji,“ žadoníš.

Naráží do tebe jak zběsilý býk.

Hlasitě sténáš.

Tiskne tě k sobě a líbá tě všude, kde z tebe strhal oblečení. Na každém odhaleném kousíčku tvého roztřeseného těla. Oba hlasitě sténáte a ty si užíváš toho horkého velkého čuráka, kterým se tě snaží roztrhnout.

Přitiskne ti kolena k hrudi a píchá tě jak kuličku.

Nemůžeš to vydržet.

Křičíš.

A jemu z ptáka začne tryskat dlouhá nedočkavost po tvém napnutém těle!

A ty se k němu připojíš nenadálým a strhujícím orgasmem!

Zbožňuješ, když si tě takhle bere.

I když už se dávno udělal, pořád do tebe zajíždí prahnoucím pyjem a ty do něj zarýváš své dlouhé nehty a vzdycháš mu do ucha.

„Fíha. To bylo něco.“ Směješ se na něj. „Skoro jsi mě roztrhl.“

Shlíží na tebe a na dílo zkázy, které na tobě vykonal, oblečení máš rozervané, punčochy na cáry a halenka je taky na vyhození. Zhluboka oddechuješ a on se kochá tvou bledou pokožkou, hladí tě svými silnými prsty a ty cítíš, jak moc je tebou unešený. I tobě se líbí kontrast jeho rudého vyježděného klacku a svalnatého chlupatého břicha mezi tvými bledými alabastrovými stehny.

„Běž se umýt. Než půjdeme ven,“ pošleš ho do koupelny.

Nic nenamítá, vysvleče se a ty sleduješ ten jeho krásný holý zadek, jak si to zamíří rovnou do koupelny.

I ty ze sebe sundáš cáry oblečení, které na tobě nechal, zkontroluješ, co se dá ještě použít a co ne. Silonky, halenka, kalhotky i podprsenka skončí v koši. Nejdřív otevřeš jeden kufr, máš v něm zabalené překvapení v dárkové papírové tašce, kterou schováš do skříně, a poté otevřeš svůj druhý kufr i jeho. Stojíš nad postelí, jenom v lodičkách a prohrabuješ se vaším oblečením. Vše má hezky úhledně poskládané. Nic jiného jsi ani nečekala. Vybereš mu široký hnědý vlněný oblek s kalhotami s vysokým pasem a azurově modrou lněnou košili – už ho v tom hezky vidíš. Ze své garderoby si vybereš elegantní černé šaty s červenou mašlí místo pásku a s krátkou sukní.

On mezitím vyjde ze sprchy, celý mokrý, utírá si hlavu do ručníku a přistoupí k tobě tak blízko, až na zadku opět ucítíš jeho horkou chloubu.

„Zbožňuju tyhle tvoje volánkové kalhotky,“ zašeptá a prstem ti přejede po jejich vlnitém lemu.

Přitiskneš k němu zadeček tak, abys mu silně přitlačila ptáka ke stehnu a otočíš se k němu.

„Dlužíš mi novou halenku.“

„To dlužím.“ Usměje se a políbí tě.

„Šetři síly,“ přerušíš ho a sama se vydáš do koupelny. „Mezitím se můžeš obléct.“

Netrvá to dlouho – krátká sprcha, sušení vlasů a jednoduchý make-up. Rudá rtěnka k mašli a trochu dokreslit oči.

Vycházíte společně ven z hotelu k zaparkovanému taxíku a on ti galantně otevírá dveře. Vidíš, jak si hladově prohlíží tvé hebké nohy, zatímco se usazuješ. Nemýlila ses, v tom obleku skutečně vypadá moc sexy.

Svěží, umytí a voňaví jedete starým městem a venku ještě svítí poslední oranžové paprsky usínajícího slunce.

V restauraci máte objednaný krásný stůl v temném rohu. Moc se ti líbí zdejší atmosféra. Tlumené světlo, živá tklivá jazzová muzika a svíčky. Připadáš si jako v tajném baru ze starých gangsterských filmů. Jeho temná pokožka, temné vlasy a jiskra v oku dokonale pasují do okolního přítmí. Vypadá jako démon, jako pokušitel. Lapač lidských duší.

Pulpo a la gallega – bílé víno – argentinský steak – ještě jedna sklenička a příjemný pocit v břiše. Vše je krásně naaranžováno a v nevelkých porcích, tak aby ses najedla, ale nepřejedla. Zbožňuješ to. Zbožňuješ dráždit chuťové pohárky, zbožňuješ, když si můžeš jídlo užít, docenit. Povídáte si o lidech z práce a společně s ubývajícím vínem se konverzace čím dál tím více odlehčuje.

Většinou se na veřejnosti snažíte udržovat zdánlivé pracovní dekorum. Hezky formálně a chladně. Dokonce i v cizím městě. V cizí zemi. Ale dneska je vám oběma strašně příjemně a v temné atmosféře restaurace skoro zapomeneš, že jste mezi lidmi. Na Teovi se ti líbí, že nikdy zbytečně nedělá ramena, že nemluví jenom o sobě a o svých úspěších. Naopak, dokáže být velice zábavný a bezprostřední. Hladíš ho pod stolem chodidlem po noze a užíváš si jeho charismatický a zářivý úsměv.

Konečně vyrážíte zase ven. Příjemně občerstvení a příjemně ovínění.

Venku už padla tma a přes ulici září obrovský obchodní dům. Vydáte se nahlédnout dovnitř.

Stojíš ve zkušební kabince a na věšáku ti visí tři halenky, které si chceš vyzkoušet. Je to náhrada za tu, kterou z tebe odpoledne tak zuřivě strhal. Nečekala jsi, že si budeš dneska něco zkoušet. Byl to šílený nápad. Nejspíš budou za moment všude zavírat a vy jste zavítali na poslední chvíli, rozesmátí a rozjaření, do drahého butiku s usměvavou starší paní. Je ti jí trochu líto. Víš, že dokud tu budete, nezavře a ani se vám neodváží nic říct.

Pracně si sundáš celé šaty a začneš se navlíkat do první halenky.

Odhrne závěs kabinky a hladově si tě prohlédne zrovna, když si ji přetáhneš přes hlavu. Víš to, cítíš to.

„Jak se ti líbí?“ vyzvídá šeptem.

„Sotva jsem si ji oblékla,“ rozesměješ se.

„Vypadáš krásně.“

„Zalez.“ Zatáhneš za ním závěs, chvíli se prohlížíš v zrcadle a rozhodneš si vyzkoušet druhou.

„Už máš druhou?“ Znovu odhrne závěs přesně v momentě, kdy si oblečeš druhou.

„Říkala jsem, ať zalezeš!“ chceš ho znovu vyprovodit, ale když se přiblížíš ke vchodu, pevně si tě přitiskne k sobě a naopak s tebou zapadne do kabinky.

Vášnivě tě políbí. Celá mu v jeho náručí křehneš. Chytí tě za zadek a přitiskne si tě k sobě tak mocně, až tě zvedne do vzduchu.

„Jsi překrásná, víš to?“ šeptá.

„Vím,“ směješ se.

„Jsi ta nejkrásnější bytost na světě, víš?“ Cítíš, jak ti rukou zajíždí mezi stehna.

Snažíš se ho jakoby odstrčit, ale je to jenom tak pro zábavu, takové škádlení.

„Vážně?“ Kousneš ho do rtu.

„Zbožňuju, když jsem v tobě.“ Pohladí tě prsty po pipince a ty se celá vzrušíš.

„Nepovídej.“ Pořád se směješ a snažíš se hlasitě nevzlyknout.

„Miluju tvoji kundičku. Horkou a vlhkou,“ šeptá a ty cítíš, jak proniká hlouběji.

Oba zaslechnete hlasité odkašlání vycházející z chodby u kabinek. Okamžitě tě pustí a vystoupí ven zpoza závěsu.

Koutkem oka zahlédneš, že tam stojí starší prodavačka a dívá se vaším směrem.

„Jenom jsem se koukal, jak jí to pasuje,“ snaží se z toho vykroutit.

„Samozřejmě. A pasuje?“ odvětí prodavačka.

„Náramně. Opravdu moc hezky v tom vypadá.“

„To je báječné.“

„Ještě si vyzkouší tu třetí a už půjdeme, nebojte.“

Stojíš těsně za závěsem a držíš se za ústa, abys nevybuchla smíchy.

Možná trochu z lítosti, možná kvůli černému svědomí, každopádně nakonec odcházíte se všemi třemi halenkami v tašce. Jako kompenzace za její čas. A trpělivost. A pochopení. Haha.

V taxíku na zadním sedadle už se ti zase snaží rukou nenápadně dostat do kalhotek, ale ty ho nenecháš. Smějete se a líbáte jako dva mladí milenci, jako zamilované děti. Občas je super, když takhle od všeho vypadnete. Když na moment zapomenete na celý svět kolem a žijete jenom okamžikem.

Je to tvůj miláček.

Ačkoliv spolu spíte bez závazků, ačkoliv od něho neočekáváš nic víc než jeho spalující vášeň – možná právě o to víc ho vlastníš. Nemusíte se snažit o žádné kompromisy, nemusíte se snažit pochopit jeden druhého. Prostě to samo přijde. Užíváte si společné momenty jako lahodné jídlo, příjemné víno, úžasné šoustání.

Leží polonahý v posteli a ty ze skříně konečně vytahuješ svoje překvapení.

Jsou to dva převleky.

Rozzáří se mu oči. Víš, jak moc to má rád.

On bude zuřivý barbar a ty nevinná princezna, víla – cokoliv, co si představí.

Ráda to pro něj uděláš. Pro tvého miláčka.