Probudíš se celý upocený.

V noci jsi spal jako dudek a trochu se bojíš vyjít ven z pokoje. Nevíš, jak se máš zachovat. Máš předstírat, že se včera nic nestalo? Anebo máš dát najevo, že ano a že se ti to líbilo? To nejspíš nebude správná odpověď. Připadáš si jak nerozhodný nadržený klučina. Přešlapuješ po pokoji tam a zase zpátky a přemýšlíš, jak se tvářit, jak mluvit, jak k tomu všemu přistoupit. Čím déle a čím více nad tím přemýšlíš, tím větší guláš v hlavě z toho máš. Dřív nebo později z toho pokoje vyjít budeš muset. Dřív nebo později se před ně budeš muset postavit a budeš se muset tvářit jakoby nic.

Minimálně to už sis vyjasnil.

Jsou před vámi ještě celé tři dny dovolené a jenom těžko se jí vyhneš.

Volá ti máma, že sedí dole na snídani a že máš co nejrychleji přijít.

Neodmlouváš. Oblečeš si lněné kraťasy a vzdušnou proužkovanou košili, nazuješ světlé tenisky a vyrazíš.

„Dobré ráno všem,“ přivítáš dvojici žen sedící u jednoho stolu.

„Dobré,“ odvětí Eva, aniž by k tobě zvedla pohled od svého telefonu.

„Dobré, drahoušku,“ odpoví matka.

Nakloníš se k ní, aby ti mohla dát pusu na tvář, a posadíš se k nim.

Jedním očkem pokukuješ po Evě, ale nevíš, co od toho čekáš. Že se ti vrhne do náručí, že tě vášnivě políbí? Že ti nahlas připomene, jak ses jí včera večer udělal do ruky? Bravurně tě ignoruje. Ostatně jako vždy. Sedí si tam v tom svém azurově modrém kombiné, překrásně opálené nohy i ramena. Krátké vlasy kolem tváře se jí vlní jako neposední hadi medúzy a ty máš co dělat, abys jí nezíral na její překrásná ňadra vykukující na tebe z hlubokého výstřihu.

Přisuneš se ke stolu a nabereš si jídlo na talíř, když na své noze ucítíš letmý dotek jejího palce. Nejsi si jistý, jestli si to uvědomuje, ale moc by sis to přál.

Pravděpodobnější ale je, že o tom nemá ani ponětí.

Nejspíš ani netuší, že se nedotýká nohy stolu, ale tebe.

Každopádně díky tomu nepatrnému a letmému dotyku tebou na moment prostoupí vlna elektrizujícího vzrušení.

„Copak máme dneska v plánu?“ vyzvídáš.

„Dneska ti dáme pokoj, neboj. Vyrážíme společně na pláž, viď?“

Eva přikývne.

„Ale mně to nevadí. Mě můžete přece klidně otravovat. Od toho mě tady máte,“ snažíš se podbízet.

„Dopřej mámě taky trochu volnosti,“ skočí do toho Eva a docela tě tím zpraží. „Už jsi přece dospělý, vydržíš chvíli bez maminky.“ Cítíš, jak palec z tvé holeně ustoupí, a obě se ti začnou smát.

Růžové opojení míjí a střídá jej nepříjemná úzkost v břichu.

Jsi jí jenom pro smích.

„No jo, nevnucuju se. Poradím si,“ snažíš se zachovat si tvář, ale tuhle bitvu už jsi předem prohrál.

„Tak si to tady hezky užij, a kdybys něco potřeboval, moje číslo máš,“ rozloučí se s tebou tvoje matka a společně s přítelkyní se zvednou a vyrazí pryč z restaurace.

Ohlížíš se za nimi, pozoruješ Evu a čekáš, jestli se za tebou alespoň na kratičký moment neohlédne.

Nic.

Jsi pro ni vzduch.

Neznamenáš nic.

Obě zmizí a ty zkontroluješ telefon.

Žádné příchozí zprávy.

Pro všechny ženy jsi jenom vzduch.

A vůbec, komu na tom záleží?!

Tobě rozhodně ne!

Uvědomíš si, že i ve svých myšlenkách zníš jako malý nafoukaný kluk. Rozčílí tě to. Položíš telefon tak silně, až s ním prakticky praštíš o stůl.

„Ups!“ Zašklebíš se a rozhlédneš se kolem.

Pořád jsi všem ukradený. Nikdo se po tobě neohlédl a nikoho nezajímá tvá trapnost.

Vzpomeneš si na ten letmý dotek pod stolem.

Když ona je tak krásná.

Tak sexy.

V těch plavkách, v kombiné, v čemkoliv!

Nikdy předtím ti to pořádně nedošlo a najednou to ze sebe nedokážeš setřást.

Vzpomínka a představa tvé nové bohyně, Evy, tě natolik drásá, že nejsi ani pořádně schopný jíst. Nemáš hlad a jenom se tím jídlem dusíš. Nacpeš do sebe dva malé croissanty a kousek melounu. Rychle, rychle to do sebe narvat.

Už zase myslíš na včerejší noc.

Rychle se vykroutit ven z restaurace, do výtahu, přes chodbu a co nejrychleji do pokoje!

Nutně si ho musíš vyhonit!

Zabere ti to sotva pár vteřin a jsi z toho celý v křeči.

Myslíš u toho na Evu, na její krásné nohy, na její zadeček a šťavnatá prsa. Myslíš na vůni, kterou jsi z ní včera večer i dnes ráno cítil.

Na její dotek.

Na její hlas.

Zblázníš se z toho.

Zblázníš!

A proto musíš vyrazit mezi lidi. Přijít na jiné myšlenky. Takovou dovolenou ti byl čert dlužen! Měl sis tady odpočinout. Měl sis tady vyčistit hlavu. A zatím je to akorát přesně naopak. Ne, víš, co potřebuješ. Potřebuješ vyrazit ven, k bazénu, možná kolem hotelu, hlavně ne na pláž! A porozhlédnout se po nějakém skutečném rozptýlení. Hodit za hlavu Evu a hodit za hlavu i Nicoletu. Třeba se jim po tobě posteskne, když je budeš ignorovat. Třeba aspoň jedné. Větší šanci máš asi u Nicolety.

Už zase musíš myslet na vířivku.

Rychle tu myšlenku zaženeš a vydáš se konečně do baru.

Trochu to zapít. Lépe řečeno, utopit.

Vypiješ dva drinky, hledáš někoho, s kým se dát do řeči. Ideálně někoho mladého, pěkného a s vagínou. Jenomže všechny jsou buď s někým, anebo nejsou tam, kde jsi zrovna ty. Poflakuješ se po hotelu, po přilehlých resortech, po restauraci. Všichni nejspíš vyrazili na pláž anebo do města. Uvědomíš si, jak hloupý plán sis vymyslel.

Občas si zaplaveš, občas jenom tak sedíš v příjemném průvanu a sleduješ televizi nad barem.

Nikam se ti nechce a autem stejně jet nemůžeš, když od samého rána nasáváš jeden drink za druhým.

Necítíš se vyloženě opilý, ale to nejspíš hlavně proto, že se nemáš s kým bavit a co dělat, abys to na sobě poznal. Hraješ chvíli s nějakými dětmi volejbal. Jsou o dost mladší a ty se po hře zase vrátíš k drinku.

Snažíš se udržet v jakési permanentní apatii.

Musíš.

Musí ti to být jedno.

Takříkajíc „v píči“.

Co?

Všechno.

Ale hlavně ženy.

Mladé nebo staré.

Všechny.

Whatever.

Uvědomíš si, že ti den protekl mezi prsty jako voda. Obzvláště ty volné takhle tečou. Úspěšně ses vyhnul veškerému kontaktu s lidmi, i když jsi je původně šel vyhledávat. I když ses dokonce snažil zapojit – stejně jsi byl celý den myšlenkami někde úplně jinde a nikoho jsi nevnímal. Nemáš tušení, kdo ti co řekl a o čem ses s kým bavil. Dokonce si už ani nepamatuješ, jestli se ti někdo představil a jak.

Myšlenkami jsi byl pouze na jediném místě – v posvátné a tajemné kundičce jejího veličenstva paní Evy.

Snažíš se, aby to na tobě nikdo nepoznal, ale ve skutečnosti už jsi slušně na plech. Dovrávoráš do restaurace na večeři, pozdravit se s matkou a vyslechnout si, co celý den dělaly.

Ani tam si tě Eva nevšímá. Baví se jenom s tvou matkou a ty jako bys ani neexistoval. Nicoleta ti dál nepíše. Už se ti skoro motá hlava od toho, jak pořád koukáš na ten samý prázdný displej bez oznámení. Teď už se s tebou dokonce ani tvoje matka nebaví.

Chtěl bys jí něco říct. Chtěl bys dát najevo svou zlost, ale víš, že jsi opilý, a poslední zbytky tvého rozumu ti radí, aby ses na to šel raději vyspat.

Na pokoji si ho znova intenzivně vyhoníš při myšlence na Evu. Tak trochu musíš a tak trochu ve zlosti. Je to tak silné a je to tak příjemné, až se ti skoro chce plakat. Ubohý a opilý opičák jsi.

Stejně jako předešlý den, i ten další vyplníš střídavým posedáváním u bazénu a zběsilým honěním na hajzlíku.

Je ti ze sebe smutno.

Procházíš se po pláži. Znovu potkáš volejbalistky z prvního dne. Smějou se na tebe a ty se zeptáš, jestli si s nimi nemůžeš chvíli zahrát. Nemluví tvým jazykem, a tak to skončí pár trapnými posunky, smíchem a nakonec to stejně vzdáš a pokračuješ dál.

Už sis skoro myslel, že by se na tebe mohlo usmát štěstí. Že bys možná měl i šanci. Jenomže to bys nesměl být ty. Haha. Chodící štístko.

Na telefon už se ani nekoukáš a na večeři s matkou a s Evou se ani neobtěžuješ. Nevidíš důvod, proč by ses měl zbytečně trápit. Proč jí dopřávat nad sebou takovou převahu?

Zbývá poslední den a ony se konečně smilovaly a vzaly tě s sebou na projížďku do nedaleké vinice.

Ačkoliv jsi toho včera zdaleka nevypil tolik, co den předtím, pořád cítíš, jak se z tebe vypařuje, jak z tebe čpí vypitý alkohol a jak se ti ještě trochu motá hlava. Přesto se snažíš užívat si jízdu vaším novým nablyštěným korábem. S jednou rukou na volantu a s druhou si hraješ přes okýnko s větrem. Hezky do rytmu veselé muziky v rádiu.

Už to není tak horké, už to není tak šílené, ale pořád po ní pokukuješ – ve zpětném zrcátku, v odraze výlohy, pořád doufáš v nějaké znamení, v malinký náznak zájmu.

Jenomže ona se na tebe ani nepodívá, nemluví s tebou a k doteku ses ani nepřiblížil. Je někde daleko, vysoko nad tebou a ty začínáš pochybovat, jestli se ti ta první noc ve skutečnosti jenom nezdála. Jestli to nebyl nějaký rafinovaný přelud, hodně reálný vlhký sen?

Procházíte se rozlehlou vinicí a malý čiperný stařík se vám snaží všechno vysvětlit, každou maličkost, každou zajímavost z historie. Nejvíce to zajímá tvou matku. Eva kráčí za ní a ty lpíš očima na každém jejím pohybu. Kůži má po těch pár dnech opálenou do bronzově hnědé. Bedlivě nahlížíš přes průsvitnou sukni i do výstřihu, ale nevidíš na ní jediný bílý kousíček. Prochází se v krátkých bílých šatech s decentním béžovým vzorem a v otevřených černých balerínách. Vlasy jí volně vlají kolem hlavy, už zase jsou z všudypřítomného mořského vzduchu zakroucené a tebe okamžitě přepadne představa, jak asi vypadají chloupky v jejím klínu. Chtěl bys k ní zezadu přistoupit, chtěl by ses odvážit. Zajet jí rukou mezi nohy a políbit ji na krku.

Ze snění tě vyruší otravný malý ratlík. Skáče kolem tebe a štěká a nejspíš si chce hrát. Starý majitel vinice se směje a podává ti balónek, který mu prý můžeš házet. Moc tě to nebaví, ale aspoň přijdeš na jiné myšlenky.

Vezeš je autem kolem kamenité pláže, všechna okna stažená a z rádia hraje hlasitá muzika.

Obě sedí vzadu a zpívají si společně se zpěvákem jako dvě puberťačky. Neřekl bys to do nich, ale je to sranda.

Dáváte si oběd v malé vsi po cestě. Cihlové domy, kostrbaté cesty všude barevné a pestré zahrádky. Na střechách a na stromech zpívají ptáci a ty si konečně alespoň na moment dokážeš vychutnat tuhle příjemnou chvilku klidu a odpočinku.

Sám. Nejdřív ti to nebylo příjemné, ale teď si uvědomuješ, že být sám taky znamená být bez někoho, kdo by ti narušoval vnitřní klid. Kdo by tě zbytečně dráždil a štval.

Pokračujete dál, na vyhlídku. Široko daleko jenom lány, útesy a překrásné moře.

Procházíte se ke starému zavřenému majáku a matka i Eva se u něj navzájem fotí.

A ty jsi pořád jenom duch.

Už ses smířil s tím, že to nejlepší sis vybral. Tu rozkoš, ten příslib, který se nikdy nenaplní. Stal se pro tebe svatou knihou, posvátným písmem, ke kterému se občas, až ti bude zase někdy stát, vděčně vrátíš. K náhodné noci ve vířivce. K vašemu malému tajemství, kterým už se nechceš trápit a na které nechceš zapomenout.

Vracíte se po dlouhém dni do hotelu a ty jsi na sebe pyšný, že už se ani jednou neotočíš, ani jednou nenakoukneš do zrcátka. Je krásná, je jako bohyně – ale ty jsi jenom obyčejný poddaný, sedlák, co si o ní může nechat leda tak zdát. Měl jsi štěstí, jednou se na tebe usmálo a ona se tě dotkla. Krátce, ale přesto tak krásně.

A pak už nic víc.

Takový je řád přírody.

Ona je na špici pyramidy a ty u jejích nohou.

Na večeři je nedoprovodíš. Chceš si zabalit. Chceš si dát sprchu a chceš jít brzy spát. Stejnak už je pozdě a zítra budeš muset zase řídit.

Na pokoji si tupě prohlížíš internetové memy, vtípky a novinky.

Digitální relax.

Ačkoliv sis slíbil, že už na to nebudeš myslet a že už si nebudeš dělat žádné naděje, přesto když padne tma, neodoláš a rozhodneš se ještě jednou zariskovat. Poslední šance. Poslední večer. Třeba to byl sen a třeba ne. A třeba budeš mít štěstí a ještě jednou se zopakuje. A co když tam každý večer byla a čekala na tebe? Až se zase vrátíš. Skoro tě to až vyděsí, jak hloupý jsi mohl být.

Nedá ti to.

„Musím to zkusit.“

Pomyslíš si a vydáš se přes tichý hotel, přes divoce hýřící bar, kolem zalidněného bazénu až k opuštěným vířivkám.

Napjatý a plný očekávání vystoupáš nahoru.

Kdosi tam je!

Vidíš ručník, vidíš její blond vlasy a vidíš její záda.

Ano!

Ano, prosím!

Všechny chlupy na těle se ti naježí a dech zarazí.

Už si zase představuješ její kundičku, její vůni a doufáš, že ucítíš i její teplo a její příjemný dotek!

Do chvíle, než se žena ve vířivce otočí, a ty zjistíš, že je to někdo jiný.

Cizí host. Postarší dáma s protivným smíchem, a ještě protivnějším výrazem, dokonce ani nemá stejné vlasy. Naproti ní sedí jakýsi muž. Nejspíš její manžel. Nevidí tě rádi. Nejspíš je rušíš. A tak jenom přikývneš a vyrazíš zpátky do pokoje.

Jsi takový hlupák!

Zlostně vykopneš dveře pokoje, hodíš ručník do koupelny a společně s ním si i vzteky serveš plavky.

Ne, nenechám se tím vyvést z míry! Nenechám nikoho, aby mě takhle vyváděl z míry, pomyslíš si, položíš se na postel a zavřeš oči.

Nebaví tě to, nebaví tě na ni myslet. Jenomže si nedokážeš pomoct. Už sis myslel, že jsi vyléčený, už jsi tomu vážně věřil. A pak se sám zase takhle zblbneš. Ať už děláš cokoliv, ať už se podíváš kamkoliv. Před očima máš znovu její tvář a na ptáku její pomyslnou ruku. Ležíš sám na posteli, v pokoji svítí jenom měsíc, jsi nahý a už zase ti z ní příšerně stojí. Stojí ti tak mocně a tak často, až už tě to bolí. Nechceš si ho pořád jenom honit, ale co ti zbývá.

Když v tom tě vyleká náhlé zaklapnutí dveří.

V měsíčním svitu toho moc nevidíš a v temném koutě chodby sotva něco rozeznáš.

Zapomněl jsi za sebou zavřít? Až tak jsi roztržitý? Byl to průvan?

Z temné chodby náhle vystoupí ženská silueta v noční košili.

I potmě poznáš její krásné tělo!

Přišla!

Tvá bohyně, tvá nejžhavější touha!

„Chtěla jsem zaklepat, ale bylo otevřeno. Čekáš někoho?“ zašeptá Eva při pohledu na tvůj ztopořený úd. „Neruším?“

„Ne!“ I ty šeptáš, i když nevíš proč.

Vyleze na postel a pomalu po čtyřech dojde až k tobě. Nakloní se nad tebou, cítíš, jak tě její vlasy lechtají po tváři a její hebké rty, jak se přitisknou k těm tvým.

Nejdřív jenom letmo, jenom po povrchu.

Chceš ji, toužíš po ní. Hladí tě po tváři a ty ji obejmeš svými dlouhými pažemi.

Zprvu jemné a pomalé líbání nabývá na intenzitě a proměňuje se ve vášnivé hryzání a oblizování. Skoro nemůžeš dýchat. Vášnivě ji líbáš, zavrtáváš do ní jazyk, tiskneš ji k sobě jako divoké zvíře a saješ z jejích rtů, jako saje žíznivý na poušti.

Ona je tvou vláhou.

Ona je tvou ambrozií.

Její jazyk si hraje s tím tvým. Je silný a mocný. Stejně jako ona. Cítíš ji po celém těle, slyšíš, jak funí a jak je horká. Chytíš ji za zadek, když zjistíš, že pod košilkou už nic nemá.

„Tak co, už ho do mě konečně strčíš?“ zašeptá.

Ve skutečnosti nemusíš nic dělat, koukáte si do očí, usmívá se na tebe a zkušeně se ti nasune na špičku vztyčeného stožáru.

Je tak příjemně těsná a vlhká.

Položí si tě zpátky na postel, zapře se o tebe a začne na tobě pomaličku kroužit. Tiše vzdychá. A v tobě s každým jejím pohybem a s každým vzdechem, který vydá, roste euforie a slast. Cítíš, jak do ní zajíždíš hlouběji a hlouběji. Jako lišák do nory. Jako hřídel do ložiska. Je příjemně těsná, ale nic mezi vámi netře. Tak moc je vlhká. Každým obloučkem přidává jak na síle, tak na rychlosti a ty musíš myslet na ryby a na chobotnice a na hvězdice, jenom aby ses do ní zase hned neudělal.

Svou zkušenou pánví tu tvou křehkou a mladičkou může klidně rozdrtit.

Korýši a měkkýši.

Držíš ji za její pevný svalnatý zadek a užíváš si pod rukama každý mocný tah jejími pružnými půlkami.

Nechceš se udělat!

Chceš, aby to trvalo celou věčnost!

Sténáš slastí a ona z tebe mezitím divoce vyšukává duši. Máš pocit, že by tě dokázala tisknout i uvnitř její píčky. Užíváš si to jako nikdy. Být v ní. Vyplňovat ji. Je to snad poprvé, co si připadáš, že žena šuká tebe, a ne ty ji.

Jsi jenom obyčejným nástrojem pro její potěšení. Pro její naplnění.

Hlasitě oddechuje a je tak mokrá, až to cítíš i všude pod sebou, na stehnech, na podbřišku i na prostěradle. Tiskneš její kozy a snažíš se jí pomoct v zasouvání, co nejhlouběji to jde.

Vidíš, že je někde jinde. Nevnímá svět kolem, vnímá jenom tebe uvnitř ní. Sténá čím dál tím hlasitěji a ty tušíš, že se blíží k vrcholu.

Korýši a měkkýši!

Sevře tě mezi stehny tak pevně, až tě to zabolí.

Hlasitě zasténá a ty cítíš její mocný orgasmus.

Cítíš to po celé délce svého napumpovaného čuráka, co se v ní topí a co se ho snaží sežrat křeč v její jeskyňce.

Jaká slast!

Taková slast!

Sleze z tebe a ty máš pocit, jako by ses vynořil z nejhlubšího a nejkrásnějšího pekla. Nestihneš ani nic říct, když si ho strčí do pusy a začne ti z jeho do fialova prokrveného vršku slizovat své vlastní šťávičky.

Špičkou jazyka ho šikovně dráždí a jemnými rty stimuluje a tobě se zdá, jako bys byl znovu uvnitř její lištičky.

Už bylo dost chobotnic a korýšů.

Shlédneš dolů, na tu překrásnou podívanou, na svůj pyj topící se v jejích ústech a vybuchneš jí rovnou do pusy.

Všechno to přijímá.

Nic nevyplivuje.

Čeká, dokud se jí tam celý nevystříkáš, a že je toho v tobě dost.

Slízne to z tebe i se zbytky.

Ležíš se zavřenýma očima v rozlévající se rozkoši a snažíš se najít ztracený dech.

„Dobrou noc,“ zašeptá.

Ohlédneš se k ní, ale ona už zase mizí ve stínu chodby.

Zaklapnutí dveří.

A už zase tam ležíš sám.

Sám, vystříkaný a šťastný.